Act 9 | CzeCSP | STEP | Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi

Acts 9

Saulovo obrácení

1 Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi ^{▼▼4,6; 26,10} 2 a vyžádal si od něho dopisy ^▼▼22,5 pro synagogy ^{▼▼Mt 10,17} v Damašku, ^{▼▼Gn 14,15; 2K 11,32} aby mohl stoupence té Cesty, ^{▼▼18,25; 19,9.23; 22,4; 24,14.22; srv. 28,22} muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané ^▼▼v. 14 do Jeruzaléma. 3 I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. 4 Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, ^{▼▼1S 3,10p} proč mne ^{▼▼1K 12,27} pronásleduješ?“ ^{▼▼//22,7; 26,14} 5 Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On [odpověděl]: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. ^▼▼5,39 6 [Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ 7 Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli. 8 Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku. 9 Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil. ^{▼▼Est 4,16}

10 V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. ^▼▼22,12 Pán mu ve vidění ^{▼▼10,3; 16,9; 18,9; 2K 12,1} řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem, ^{▼▼Gn 22,11; 1S 3,4} Pane.“ 11 A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi ^{▼▼8,26; L 17,19} do ulice, která se nazývá Přímá, ^{▼▼[ve vědomém protikladu ke křivolakým uličkám, prav. totožná s dnešní přímou ulicí procházející městem od východu k západu]} a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí 12 a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil ^{▼▼6,6; 28,8; Mk 5,23!} na něho ruce, aby opět viděl.“ 13 Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým ^{▼▼[v NS časté (59×) označení pro věřící v Ježíše — „oddělené pro Boha“]; 9,32.41; 26,10; Ř 1,7!; 1K 1,2!; Zj 5,8!; srv. Ž 34,10} v Jeruzalémě. 14 Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají ^{▼▼v. 21; 2,21; 7,59; 1K 1,2} tvé jméno.“ 15 Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, ^{▼▼n.: nástrojem; 2K 4,7; 2Tm 2,20n; Ř 1,1} aby přinesl mé jméno před národy ^{▼▼n.: pohany; 22,21; Ř 11,13; Ga 1,16; Ef 3,1; 1Tm 2,7; 2Tm 4,17} i krále ^{▼▼26,1; 25,11n; Mt 10,18} a syny Izraele. 16 Ukáži mu, co všechno musí vytrpět ^{▼▼2K 11,23nn}pro mé jméno.“ 17 Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce ^▼▼8,17 a řekl: „Bratře Saule, ^{▼▼22,13; 2Pt 3,15} Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“ ^▼▼2,4 18 A hned ^▼▼9,34 jako by mu s očí spadly šupiny, ^{▼▼2K 3,14} zase viděl, vstal a byl pokřtěn. ^▼▼2,38 19 Pak přijal pokrm a posilnil se. ^{▼▼27,33—36; 1S 30,12}

Několik dní byl s učedníky v Damašku 20

Saul káže v Damašku

a hned v synagogách ^{▼▼13,5; 14,1; 17,1.10.17; 18,4.19; 19,8; srv. Mt 4,23p; 9,35} hlásal ^▼▼8,5 Ježíše, že on je Syn Boží. ^{▼▼8,37; Mt 4,3!} 21 Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni ^▼▼2,12 a říkali: „Není to ten, který ničil ^{▼▼Ga 1,13.23} v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“ 22 Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, ^{▼▼ř.: dokazuje} že tento Ježíš je Mesiáš, ^{▼▼2,36; 5,42; 17,3} pobuřoval ^{▼▼n.: uváděl do zmatku; srv. 2,6; 19,29} Židy, kteří bydleli v Damašku.

Saul uniká před úklady Židů

Když ⌈to trvalo už dost dlouho⌉, ^{▼▼ř.: se naplňovalo mnoho dnů} rozhodli ^{▼▼J 11,53; 1Te 2,15} se Židé, že ho zabijí. ^{▼▼13,50; 14,2.19} 24 Saul se však o jejich úkladech ^{▼▼20,3.19; 23,16v.30; 25,3} dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, ^{▼▼Sd 16,2} aby ho mohli zabít. 25 Učedníci ^{▼▼var.: Jeho učedníci} ho však v noci vzali, vysadili ho ⌈otvorem ve zdi⌉ ^{▼▼n.: po hradbách (ř.: skrze …)} a spustili v koši ^{▼▼Joz 2,15; srv. Mt 15,37} dolů. ^{▼▼//2K 11,32}

Saul v Jeruzalémě

Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel ^▼▼16,7 se připojit ^▼▼5,13 k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem. 27 Barnabáš ^▼▼4,36! se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně ^{▼▼n.: neohroženě; 4,13v; 14,3; 18,26; 19,8; 1Te 2,2} mluvil v Ježíšově jménu. 28 A byl s nimi, ^▼▼1,21 ⌈volně chodil⌉ ^{▼▼ř.: vcházeje a vycházeje} po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu. 29 Mluvil také s Helénisty ^▼▼6,1 a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít. 30 Když se to bratři ^▼▼1,15p dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje ^▼▼8,40 a vyslali do Tarsu. ^{▼▼11,25; 21,39}

31 A shromáždění ^{▼▼n.: církve (pl.); var.: církev … (sg.)} v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj ^{▼▼Joz 21,44; Sd 3,30; Př 16,7} a budovala ^{▼▼Ř 14,19; 1K 14,12.26; 2K 10,8; 12,19; Ju 1,20} se; chodila ^{▼▼n : žila} v Pánově bázni ^{▼▼10,2; Dt 10,12; Neh 5,9; Př 23,17; 2K 5,11; Ef 5,21; 1Pt 1,17} a ⌈v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet⌉. ^{▼▼n.: rostla povzbuzováním Ducha Svatého
,} ^{▼▼4,41; 16,5}

Uzdravení Eneáše

I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, ^▼▼v. 13 kteří bydleli v Lyddě. ^{▼▼v. 38; [h. Lód (Neh 7,37p), na cestě z Jeruzaléma do Joppe, asi 20 km od Joppe]} 33 Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko. 34 Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! ^{▼▼3,6; 10,38; 28,8; Mt 8,8p} Vstaň a ustel si!“ A on hned ^{▼▼v. 18; Mt 8,3!} vstal. 35 Viděli ^▼▼v. 42 ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu ^{▼▼1Pa 27,29} a obrátili ^{▼▼11,21; 15,3.19; 26,18—20; 1Te 1,9—10} se k Pánu.

Tabita navrácena k životu

V Joppe ^{▼▼Jon 1,3} byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. ^{▼▼ř: gazela} Ta oplývala ^{▼▼ř.: byla plná dobrých …} dobrými skutky ^{▼▼Mt 26,10; 2K 9,8!; Ef 2,10; 1Tm 5,10; Tt 2,14} a dáváním almužen. ^{▼▼3,2; 10,4} 37 Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje. 38 Protože Lydda je blízko ^{▼▼[cca 17 km JV]} Joppe, učedníci ^▼▼11,26 uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: „Rychle přijď k nám! ^{▼▼ř: ()Neotálej projít k nám!}“ 39 Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy ^▼▼6,1 a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40 Petr poslal ^{▼▼ř.: vyhnal} všechny ven, ^{▼▼Mt 9,25} klekl ^{▼▼7,60; 20,36; 21,5; L 22,41} si a pomodlil se. ^{▼▼1Kr 17,19—23; 2Kr 4,32—36} Potom se obrátil k mrtvé ^{▼▼ř.: k tělu} a řekl: „Tabito, vstaň!“ ^{▼▼Mk 5,41; J 11,43} Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41 Podal jí ruku ^{▼▼3,7; Mk 1,31} a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté ^▼▼v. 13 a vdovy a ukázal ^{▼▼ř.: představil} jim ji živou. 42 To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili ^▼▼4,4! v Pána. 43 A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha. ^{▼▼[Povolání bývalo často užíváno s osobním jménem pro identifikaci (16,14; 18,3; 19,24; 2Tm 4,14). Zde ovšem navíc poukazuje na to, že jako koželuh přicházel do kontaktu s kůží mrtvých zvířat, a tak byl obřadně nečistý a nejspíš pohrdán.]}